Episodes
Reading the feed…
Reading the feed…
V českých zemích se chmel pěstuje už od středověku. V menší míře se používal pro léčivé účely, nebo jako potrava, kdy si labužníci pochutnávali na mladých chmelových výhoncích, které se prý chutí podobají chřestu. Především se chmel ale vysazoval proto, že se šišky používají k ochucení piva.
Pozice Spojených států tváří v tvář československému vývoji v roce 1968 byla do značné míry podobna té v roce 1948, možná byla ještě slabší.
Pokud jste někdy projížděli severozápadem Čech po silnici číslo 13, nemohli jste si nevšimnout dolu Československé armády mezi Litvínovem a Chomutovem. Jedná se o obrovskou díru v zemi, ve které stroje velké jako domy těží hnědé uhlí. Podobné těžební jámy jsou od Sokolova až po Ústí nad Labem. Díky tomuhle palivu si už v podstatě sto let můžeme doma rozsvítit nebo pustit rádio. A spousta z nás jím stále topí.
V červenci slaví Francouzi svůj hlavní státní svátek – den Bastily. Dobytí královské věznice 14. července 1789 se považuje za začátek Velké francouzské revoluce. Ta je spojována se zrozením moderní občanské společnosti, ale také s politickými procesy, represemi a terorem ve jménu obecného blaha.
Sloužil pěti rakouským císařům a za svou dlouhou a úspěšnou vojenskou kariéru žádnou bitvu neprohrál. Přitom nechybělo mnoho a k armádě se vůbec nedostal. V červnu rozhodlo pražské zastupitelstvo, že se na Malostranské náměstí v Praze po více než sto letech vrátí pomník maršála Radeckého. Poslechněte si v repríze jeho příběh.
Sjednotit Německo krví a mečem – to byl plán pruského kancléře Otty von Bismarcka. Plán, který se vydařil. Cesta k němu vedla přes Hradec Králové, kde se 3. července 1866 mezi řekou Labe a vesnicemi Hořiněves, Sadová, Mokrovousy a Přím odehrála bitva známá jako bitva u Hradce Králové nebo u Sadové. Bojovalo v ní bezmála 440 tisíc vojáků, šlo tedy o největší bitvou svedenou v českých zemích a druhou největší evropskou 19. století. Tou první byla napoleonská bitva u Lipska.
Svět v té době bez dechu sledoval přistání lidí na Měsíci. U nás byla už v plném proudu Husákova normalizace a ve Střední Americe propukla prapodivná válka. Měla co dělat s fotbalem, ale zároveň v tom ta hra byla trochu nevinně. Skutečnou příčinou krátkého, ale intenzivního vojenského konfliktu mezi Hondurasem a Salvadorem v červnu 1969 byly spory o půdu a osud salvadorských zemědělských emigrantů v Hondurasu.
Fotbal v mezní situaci, kdy nevíte, jak dlouho tu ještě budete a co se s vámi stane v nejbližších týdnech nebo měsících. Víte jenom jedno, že jste ve vězení a že sport vám pomůže snést každodenní teror, nesvobodu a ohrožení. Takový byl fotbal v židovském ghettu Terezín, kde se hrála liga v letech 1943 a 1944.
Po konci první republiky a ustavení protektorátu, čili po obsazení Druhé česko-slovenské republiky německými vojsky, měla nacistická okupační správa do značné míry zájem na tom, aby princip „chléb a hry“ pokračoval pokud možno nerušeně. Jednou z relativně chráněných oblastí měl být sport – v první řadě fotbal. A tak třeba na pražské derby Sparta–Slavia pravidelně mířilo bezmála 30 tisíc diváků, připomíná pro Český rozhlas Plus fotbalový historik Zdeněk Zikmund.
Červen 1938. Ve Francii se koná mistrovství světa ve fotbale. Teprve třetí v historii. A zároveň poslední před druhou světovou válkou, což v té době možná někteří tuší, ale jistě to nikdo neví. Co se všechno odehrálo ještě předtím, než se proti sobě postavila první mužstva? Co všechno se odehrálo okolo slavného Josefa Bicana, bývalého rakouského hráče, který chtěl nastoupit za Československo? A jak po doslova krvavé bitce s Brazilci dopadlo mužstvo Československa?
První rytíři Řádu maltézských rytířů přišli do českých zemí v polovině 12. století za krále Vladislava a spravovali suverénní území na levém břehu Vltavy u Juditina mostu.
Říkalo se jim všelijak. Babičky, porodní báby, ale taky báby pupkořezné, ženy položné nebo fušerky. U porodů bývaly od nepaměti, než je vystřídali lékaři porodníci. Co všechno ale musely porodní báby vědět a znát? A jaké bylo jejich postavení ve společnosti?
Na konci druhé světové války operují na našem území tajemné sovětské jednotky nazývané SMERŠ (z ruského smerť špionam – smrt špiónům).
Úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha byl jednou z nejvýznamnějších protinacistických odbojových akcí na celém evropském kontinentu za celé druhé světové války. Tak trochu ve stínu téhle operace a následné kruté odvety proti civilnímu obyvatelstvu zůstávají jiné úspěšné výsadky, které londýnská exilová vláda Československa okupované území vyslala. Byly jich přitom skoro tři desítky.
O kontroverzní témata naše historie skutečně nemá nouzi. Patří mezi ně i pomoc vlasovců Pražskému povstání v boji proti německým okupantům. Za minulého režimu se o podílu vlasovců na osvobození Prahy vůbec nemluvilo. Výmluvný fakt, že rudoarmějci vjíždějící ráno 9. května 1945 do našeho hlavního města byli vítání hesly Svobodná Praha vítá Rudou armádu, se cudně tajil. O to větší a bouřlivější diskuse se o vlasovcích vedou v posledních 30 letech. (Repríza z roku 2020.)
Komunisté už se nelíbají. Kdysi dávno to ale bylo běžné a uvítací ceremoniály mezi vysoko postavenými komunistickými pohlaváry se bez soudružského polibku neobešly. Mnohdy to byl polibek téměř francouzského typu, přímo na ústa. Asi ten nejslavnější bratrský polibek, který je zvěčněný i na zbytcích Berlínské zdi, a u kterého se ošívá nejeden nestranný pozorovatel, je ten mezi sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem a jeho východoněmeckým soudruhem Erichem Honeckerem. (Repríza.)
Většina Maďarů dodnes nesouhlasí s Trianonskou mírovou smlouvou. Na jejím základě země po první světové válce přišla o dvě třetiny území. Přibližně tři miliony Maďarů se ocitly mimo hranice svého státu. Maďarské království se to v březnu 1939 pokusilo alespoň částečně změnit anexí Podkarpatské Rusi a Malou válkou se Slovenským státem.
Od kapitulace hitlerovského Německa neuplynul ani měsíc a na československo-polské hranici v oblasti Těšínska se soustředily ozbrojené síly. Hrozilo vypuknutí ozbrojeného konfliktu.
Za oficiální začátek druhé světové války se považuje 1. září roku 1939, kdy Němci napadli Polsko. Někdy se ale říká, že fakticky začala válka už o rok dříve. Na československo-německých hranicích, v obcích, jako je například Habartov nedaleko Sokolova.
Desítky let stará komunistická propaganda dodnes deformuje názor mnoha lidí na působení banderovců v Československu v letech 1945 až 1947. Ukrajinské nacionalisty často líčila jako nelítostné vrahy v uniformách SS. Válečné a poválečné dění ve střední a východní Evropě bylo barvitější. Jak to doopravdy bylo s banderovci v Československu?
Alfons Mucha, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik, Antonín Švehla, Alois Rašín, František Křižík, Josef Skupa, Zdeněk Štěpánek, bratři Čapkové, Jan Masaryk a mnoho dalších, které také jistě znáte. To byli svobodní zednáři. Jejich společenství je stále pro mnohé tajemným a rojí se kolem něj řada fantaskních teorií. Pravda je o mnoho prostší. U nás se jim dařilo hlavně za první republiky.
Mapovat historii prostřednictvím rozhlasové reportáže je zvukové dobrodružství. Lidé s mikrofonem byli „u toho“ a ve zvukových záběrech s jejich hlasy se zrcadlí atmosféra doby. Je to unikátní let časem. Rozhlasová reportáž se však vyvíjela také v závislosti na rozhlasové technice a její postupné mobilitě.
Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se ve veřejném prostoru objevilo nové slovo: normalizace. Podle sovětských představ (ve skutečnosti diktátu) mělo znamenat plné obnovení totalitního režimu v Československu. Ovšem první pookupační měsíce umožňovaly ještě jeden výklad, který fakticky používalo rozpadající se reformní vedení KSČ, a to – při akceptování okupace – snahu o udržení alespoň části reforem roku 1968.
Český rozhlas v roce 2023 oslavil sto let vysílání. Postupně se nedílnou součástí našeho programu staly i zprávy a zpravodajství. Pokud nejste fanoušky starých, praskajících a často nesrozumitelných zvukových ukázek, zprávy v počátcích rozhlasového vysílání by vás pravděpodobně příliš nebavily.
Asi málokterý architektonický styl budí tolik emocí jako brutalismus. Mimozemsky působící stavby z hrubého betonu část veřejnosti vnímá jako pohrobky komunistického režimu. Když ale vlastník pražského areálu Transgas na Vinohradské třídě oznámil záměr zbourat budovy ze 70. let, které během let 2019 a 2020 opravdu zboural, zvedla se obrovská vlna odporu. V čem tedy tkví krása betonu? Kde se skrývá?
