Fasády jsou pořad o veřejném prostoru a architektuře. Zkoumají, jak funguje město, jak ho můžeme ovlivnit a jak naopak ono ovlivňuje nás. Odkrýváme jeho tváře až na cihlu a bez zbytečně náročných pojmů.
Reading the feed…
Když se řekne chata, většina z nás si vybaví typový projekt z katalogu, nebo kutilský výtvor po dědovi. Architekt Jan Bureš a historik architektury Adam Štěch ale ukazují jiný pohled – chata může být i originální architektonický skvost od předních jmen 20. století. Od Le Corbusiera po Františka Cubra nebo Zdeňka Pokorného. V nejnovějších Fasádách vysvětlují, jak ho najít.
Paříž loni po desetiletích otevřela Seinu ke koupání. V Berlíně občané protestují proti 101 let starému zákazu plavání ve vnitřním městě. Velké metropole nejen v Evropě se vracejí ke svým řekám. „Přístup k řece by měl být samozřejmostí pro každého. Pokud to město nezajistí, zbývá často jen placený bazén nebo aquapark.," říká v nejnovějších Fasádách krajinářská architektka a pedagožka Zuzana Štemberová z Fakulty architektury ČVUT.
V Česku letos padl rekord – poslední červnové dny meteorologové naměřili přes čtyřicet stupňů. Podle Jana Richtera, specialisty na adaptaci města na klimatickou změnu z pražského magistrátu, to byla teprve předehra. „Na vlny veder nejsme připraveni. Žádné město nemá krizový akční plán. V Praze jsme na tom s přípravami v porovnání s jinými městy dobře," říká host nejnovějších Fasád.
Co když budou české domy za pár let vypadat trochu jako ty v Itálii nebo ve Francii? Barevné okenice, více stínu a více zeleně možná nebudou jen estetickou volbou, ale i způsobem, jak se vyrovnat s rostoucími teplotami. O tom, jak připravit naše budovy na klimatickou změnu, mluvila v dalším díle Fasád expertka na udržitelnou architekturu Kateřina Eklová.
Co když největší věrnost Baťovu odkazu není zachovávat, ale inovovat? Požár budovy číslo 34 ve Zlíně otevřel otázku, která přesahuje jednu dílčí stavbu – jak žít s identitou jasně strukturovaného průmyslového města? Hostem nejnovějších Fasád je Vít Marek, iniciátor projektu Ať žije Baťov, který se dlouhodobě věnuje architektuře a historii firmy Baťa.
„Dětská hřiště zrcadlí stav celé naší společnosti,“ říká sochař a spoluzakladatel Ztohoven Matěj Hájek. Podle něj by ale měla hravost přesahovat i do světa dospělých. „I skrze hravost můžeme vstoupit za hranici naší komfortní zóny. A to je důležité, protože až na její hranici se učíme novým věcem," říká Hájek.
„Město je takový tanker, který si jede svým tempem a vy ho můžete jen trochu korigovat – a často to jde dost pomalu," popisuje Pavel Řihák, vedoucí oddělení prostorového plánování a projektů MAPPY, ostravské kanceláře architekta města. Podle něj by se tyto instituce měly soustředit nejen na rychlost a efektivitu, ale i na dlouhodobý koncept a kvalitu.
Břečťanový mušketýr nebo třeba fasáda s odlepující se folií. Centrum architektury a městské plánování (CAMP) a Institut plánování a rozvoje (IPR) se po letech loučí s Pragerovými kostkami. Ty se budou totiž rekonstruovat. Pohled do zákulisí obou institucí nám v nejnovějších Fasádách přináší vedoucí CAMPu Štěpán Bärtl.
Stěhovat se každý rok, a přitom bydlet hezky? Jde to. Architektka Adéla Křížková v dalším dílu podcastu Fasády prozrazuje, co v pronajatém bytě udělá největší parádu a proč záchodové prkénko se zalitou škeblí nemusí být konec světa.
„Ve městě často chybí prostory pro mladé dospělé. Předěláním ulice Kolejní na to reagujeme – je to taková naše zašívárna," říká autorská trojice, která proměnila ulici Kolejní v Dejvicích v improvizované městské hřiště. Frederik Daňko, Sára Kročková a Albert Kulík z Fakulty architektury ČVUT dokázali, že veřejný prostor může s trochou péče fungovat úplně jinak.
„Bez veřejných toalet se ve městě žije špatně. Je to služba, která by měla být samozřejmá,” říká host třetího dílu podcastu Fasády architekt Vojtěch Luxemburk z Kanceláře veřejného prostoru Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
Veřejný prostor je náš společný obývák – a stejně jako doma, záleží na tom, s kým ho sdílíme. Upozorňuje na to Marek Sivák, architekt z Architekti Prostoru a také host druhého dílu podcastu Fasády. Ve své praxi se věnuje veřejnému prostoru a zapojování lidí do plánování měst. Podle něj sousedské vztahy výrazně ovlivňují nejen to, jak se ve městě cítíme, ale i jestli je bezpečné.
Pražská část Malešice i krajské město Ústí nad Labem patří spíš k přehlíženým místům než k opěvované architektuře. Obě ale mají potenciál – jen ho možná odhalíte až na druhý nebo třetí pohled. Shodují se na tom moderátorka Alena Harciníková a hostka v novém podcastu o veřejném prostoru a architektuře Fasády Karolína Vránková.
Poprvé se pořad Bourání vysílal v roce 2009 a od té doby přinesl stovky hodin rozhovorů. Na závěr jsme se podívali na trendy, které světem architektury hýbou teď.
Šéf pražského Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč bydlí v nájmu. Dostupné nájemní byty jsou podle něj to, co Praha potřebuje. „Městu prospívá, když tu je střední třída a vychovává tu děti,“ říká.
V 90. letech navrhl Zdeněk Hölzel palác Myslbek na prestižní parcelu v Praze Na příkopech. Jak je s ním dnes spokojen a jak snášel kritiku od Václava Havla?
„Často si kupujeme dočasný nábytek s tím, že za rok si koupíme nový a lepší,“ říká designér Jakub Pollág. Co doporučuje? Židli na celý život.
Lidé s autismem nemohou říct, co chtějí. Když jsou v nepohodě, často si ubližují nebo něco zničí. Architekt Petr Pinkas se snažil o jejich potřebách zjistit co nejvíc. V novém domově v Měšicích „budou žít životem podobným jako v rodině.“
Zateplit? Čím topit? Z čeho stavět? Jaké lze použít přírodní materiály? Tyhle otázky dnes trápí skoro každého, kdo staví. Kateřina Eklová a Karolína Barič z Rethink Architecture radí developerům i lidem, kteří si rekonstruují byt.
Po 2. světové válce přišlo znárodnění. Platilo to i pro stavební firmy a architektonické kanceláře. Všichni architekti a projektanti pracovali ve státním ústavu Stavoprojekt, který byl možná největší projekční firmou na světě.
Co vystihuje dnešní bydlení? Konopný beton, bytová krize, vícegenerační soužití, peníze, paneláky, Liberec, trendy, hasicí přístroj. O tom všem mluvili hosté Bourání v uplynulém roce. Přinášíme souhrn toho nejchytřejšího, co zaznělo.
Architekt Jan Říčný navrhl kapli v obci Nesvačilka, která je ze dřeva, hlíny a kamene. Jak tyhle materiály z „boží přírody“ působí na člověka?
Z kvalitně navrženého města má výhody každý. Proto šel architekt David Mateásko na ministerstvo a chce zlepšit územní plánování.
Josef Čančík si říká maloarchitekt a v jeho jednočlenném studiu Echtarchitektura vznikla už řada rodinných domů, na kterých se muselo šetřit. Jak a na čem?
Spolka, to jsou architektky a socioložky původem z Košic. Chtějí, aby města byla inkluzivní, feministická, přístupná pro staré lidi, děti i pro včely.
